Mňau

Vždy jsem se domnívala, že kočka je zvíře, které si nemohu pořídit do paneláku. V mých naivních představách jsem se viděla, kterak se vracím z práce domů a kočku nalézám v lepším případě zavěšenou na záclonách, v tom horším brousící si drápky na nábytku či sedačce. S přestěhováním do domku jsem nabyla pocitu, že kočka k němu neodmyslitelně patří. Bude to přece kočka "venkovní", která přiběhne, jakmile usednu na lavičku a bude mi příst u nohou. Tolik tedy má představa.

Dnes máme pátým rokem kočku "domácí". Záclony ji nezajímají, nábytek taktéž. Téměř většinu času tráví spaním na posteli, občas se zajde proběhnout ven a hlavně se ráda mazlí. Je to úžasně inteligentní tvor, kterého máme všichni moc rádi.